Když přišla poprvé, tvářila se nesměle a neodvážila se mu podívat do očí.
Teď byla voprsklá - jako by jí to tu patřilo.
Když ho žádala, jestli by mohla psát příběhy z jeho lokálu, nečekal že by jí to vydrželo.
Ale ona je psala dlouhé tři roky.
Když se začátkem letošního března znovu objevila, vypadala unaveně. Slibovala, že i tak bude psát o jeho hostinci.
Rozhodl se jí to zatrhnout.
"Proč?" ptala se zoufale. Bídák jí věnoval jeden ze vzácných úsměvů.
"Letos budeš ty čtenář a já spisovatel," odpověděl.
Před čtyřmi lety by se takové myšlence vysmál.
Teď ale byli přátelé.
Tohle jste asi nečekali, co?
No, já taky ne. Ale nedala mi pokoj, dokud jsem to nenapsal. Jak říkám, je fakt voprsklá.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Moc pěkné!
Peggy
Moc pěkné!
Děkujeme
Bídák
Děkujeme
pěkné
Aries
i když já si myslím, že s vlastními postavami by se moc diskutovat nemělo, je to občas trochu o tu, ústu :-)
Hele, já nejsem takovej ras a
Bídák
Hele, já nejsem takovej ras a na ženskou bych ruku nevztáhl.
áááááách
gleti
to je nádhera - ale přiznám se, že jí závidím. (to jsem ošklivá, co?)
A co přesně jí závidíš?
Bídák
A co přesně jí závidíš? překvapeně zamrká
Dobrý obrat. Hlavně, že
Tora
Dobrý obrat. Hlavně, že píšete - aspoň vždycky jeden - dál :)
Prozatím se nemusíte bát.
Bídák
Prozatím se nemusíte bát. Jeden z nás to zatím zastane.