Účastnit se hádky mezi Creaganem a Michaelem bylo asi tak stejně bezpečné jako dostat se na tenký led a doufat, že mě udrží. Oba dva měli tvrdé palice a svůj názor prosazovali jako jediný možný.
Jenže oni potřebovali někoho, kdo by je trochu usměrnil, nějakého mediátora, který do toho nebude plést emoce.
„Chci si vzít Lucii a je mi jedno, kolik mladých, urozených holek mi představíš,“ ječel Michael na svého otce, rudý vzteky.
„Je mi jedno co chceš, musíš se oženit ve prospěch království.“
„Nic nemusím.“
„Můžu Vám dvěma něco vysvětlit?“ vložila jsem se do rozhovoru.
„Ne,“ ozvalo se dvojhlasně.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit