Hluboká rána

„Další šrám?“ pohoršoval se otec, když zrzavá Elis vylezla z vraku letadla. Lýtko krvácelo, jak se dívka pokoušela protáhnout do zadní části stroje. Do cesty se jí připletlo klubko nebezpečně trčících drátů. Vítězoslavný úsměv rychle pohasnul.
„Budu si dávat větší pozor… příště,“ zatvářila se provinile a už už se chystala třít si ránu rukou. Ale pak ucukla. „Pardon… infekce…já vím…“
„Ano, infekce…,“ vytahoval z tlumoku lahvičku s čistým lihem, „A taky by ti zůstaly ošklivé jizvy…“ Ránu důkladně vypláchl. Elis se kousala bolestí do rtu, koulela očima, ale ani nepípla.
„Musíš se to naučit, abys přežila… Já tady nebudu pořád…“