První rok života:
Ochutnávám co to je, hračka, jídlo nebo maminka?
Ona je tak roztomilá, asi ji rostou zoubky.
Druhý rok života:
Každé dítě má za život sníst kyblík špíny. Musí zjistit, co je jedlé a co ne.
„Miláčku, tohle se nepapá. Dej si raději jablíčko.“
Třetí rok života:
Tak těch kýblů už bylo minimálně pět.
„Kolikrát jsem ti říkala, že tohle se do pusy nestrká. Do pusy dáváme jen jídlo.“
Čtvrtý rok života:
„Co to máš v té puse? Okamžitě to vytáhni ven.“
„Jen ať ji to nezůstane.“
Ale až uplyne trošku více let, může se jí to hodit.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Potemnělý pohled
Faob
na svět, jen co je pravda, ale vlastně s ním souhlasím: ono "otlučení nešikovného masa" má něco do sebe, uměle vytvářená bublina kolem dětí přináší později až nebezpečně krutý střih... Dobřes napsala! Zdvořile: před "co to je..." chybí čárka.