"Většinou jsem vděčná, že mi přátelé tolik důvěřují," strnule hleděla před sebe, mluvila tiše. Hostitelka se přece musela soustředit na svou práci.
"Jen povídejte. Ústa už jsem zachytila."
"Jane se šťastně provdala na Kontinent. Madam Leone jsem utěšovala po té hrozné ztrátě. Dál držím Maryino tajemství. Strongholdovi mají dvojčátka. A John. Tolik mu vděčím, tolik ho mám ráda. Nechci ho napomínat."
"Trápíte se," shrnula Emma.
"Jako bych spolykala kamení."
Poslední tah štětcem. Pak se Susan rozplakala.
Obraz schovala ve vlastní pracovně. Paní Knightleyová malovala nad očekávání dobře. Nezúčastněný pozorovatel by možná vtipkoval o potížích s trávením. Ona viděla zatajené slzy.
když někde na začátku nápadu stojí velmi zřídkavé selfie...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Kňůůů... *ťuchy ťuch*
Gwen
Kňůůů...
*ťuchy ťuch*
Krásné,
Faob
to se povedlo. "Ústa už jsem zachytila" - vynikající vykreslení scény v přímé řeči, aniž by se muselo sáhodlouze popisovat, kdo koho maluje... Smekám! (Pointa a zpracování tématu také vynikající, ale toto zaujalo nejvíce.)
...
gleti
další nádherný austenovský obrázek, přesně v jejím duchu, pod zdánlivým klidem, obrovská bouře.
Míps. *objímajík* *moje moje*
Kleio
Míps. *objímajík* *moje moje* < /citoslovcový průjem>
To je tak smutně krásný!! A
Queen24
To je tak smutně krásný!! A dokonale vystihnutý téma! Velká kachna k tobě letí ;))
^v^
Blanca
*muf* *chuml* There, there, dearest! *chumly chumly*
Líbí moc.
Tora
Líbí moc.
Moc krásně a emotivně napsáno
Keneu
Moc krásně a emotivně napsáno. *virtual hug*