„Ve světle předložených důkazů je snad již každému jasné, že profesor Gredner nemá se smrtí toho muže nic společného,“ uzavřela ředitelka svůj proslov k profesorskému sboru.
„A vy, pane kolego,“ otočila se na svého zástupce, „se profesoru Grednerovi omluvíte.“
„A co ta jejich hádka?“ nepatrně zvýšil hlas jindy jakoby duchem nepřítomný Hrdlička.
„Vy jste asi pořádně neposlouchal, co?“ ušklíbl se Xaverius. „Důkazy hovoří jasně, tak ze sebe nedělejte pitomce.“
„Pitomce? Pitomce jsem ze sebe dělal celá ta léta, kdy jsem se snažil vtlouct něco do těch zabedněných palic!“ vykřikl Hrdlička.
„Takový výlev jsem u něj nikdy nezažila,“ pošeptala Karmela Lucii.
Do sta slov se to nevešlo, ale profesor Hrdlička je tak netečný suchar, že i šutr u cesty je ve srovnání s ním temperamentní živel.
Takže tenhle jeho výlev je nejvíc, na co se emočně za celý život vůbec zmůže.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Takový býk,
Faob
drží a vleče, střádá se to v něm, ale pak se něco zlomí a - pro ostatní nečekaně - vybuchne!
Tak tak :-)
Peggy
Tak tak :-)
Tak tohle mě poněkud pobavilo
Profesor
Tak tohle mě poněkud pobavilo. Je to dobré drabble.:-)
To jsem ráda, díky!
Peggy
To jsem ráda, díky!
:) tak to se teda rozvášnil :
Tora
:) tak to se teda rozvášnil :)
A jak!
Peggy
A jak!
Teda, tohle byl vlastně
Esclarte
Teda, tohle byl vlastně emoční průjem po dlouhé zácpě...
Přesně tak :-)
Peggy
Přesně tak :-)
Každej špalek na štípání
ioannina
Každej špalek na štípání jednou praskne. :-))
:-)))
Peggy
:-)))
On se hlavně na učitelskou dráhu vůbec nehodil.