Pomocník

Tonička se chmurně zahleděla na vlnící se stěnu reality. To nebylo dobré…
„Tak co?“ vpadnul dovnitř Roland.
A mohlo to být daleko horší…
„Neříkala jsem, ať sem nechodíš?“ řekla unaveně.
„Chci ti pomoct,“ ohradil se a vzápětí vyjekl: „Něco z toho vylézá! Není to démon?“
„Možná…“
„Co budeme dělat?“
„Zpívej!“ nařídila bez váhání.
„To pomůže?“
Hodila po něm všeříkajícím pohledem. A tak zpíval.
Tonička se soustředila, napínala všechny své síly. Stvůry z vnějších světů se nevzdávají snadno.
A Roland zpíval…
„Konečně…“ vydechla.
„Vážně ten zpěv pomohl?“ zeptal se nadšeně.
Měla mu říct, že jen potřebovala, aby ji nevyrušoval stupidními dotazy?