Cukr

Hlava se jí zatočila tolik, až ji napadlo, jestli nemá hyperglykemický šok. Při té všeobecné přemíře cukru by to dávalo smysl.
Ale před ní seděl muž s rozcuchanými vlasy a chutnal jako pivo. Nic víc, nic míň.
Muselo být po půlnoci. Dvě modré oči obklopené vějířky jemných vrásek ji sledovaly tak upřeně, až měla pocit, že svlékají její duši. Ale kdyby do ní skutečně viděly, všimly by si obrovského nápisu UTEČ! vytepaného přes mozkovou kůru.
„Všechno nejlepší,“ řekl.
Tak tedy dvacet pět. Čtvrt století, proboha.
Už by pomalu mohla vědět, že dělat si opěrný bod z růžové bubliny je pošetilé.