Do černýho

A je konec. Poslední tři rány. Dál už nic. Nemyslel si, že to tak skončí.
Tři pitomý rány. Musel by trefit všechny tři. Co rána, to zásah. No, s timhle historickym kvérem… pravděpodobnost nulová.
Pod svou zpocenou dlaní cejtil dřevěnou pažbu ohlazenou stovkama rukou. Rukou těch, kteří zklamali před ním. Každý z nich, kvér ve zpocené ruce, oči mžourající přes ošoupané hledí, poslední tři náboje. Každý z nich tu stál, … mířil a netrefil. Netrefil a pak už tu nebyl. Jeden, druhý, a další. Desítky. Stovky.
Měl poslechnout Igora. „Ser na růže, za těch podělanejch devět kaček ji vem na řetízkáč!“