Loučení

Dveře Reného kavárny se otevřely a v nich stál Herr Flick. "René Artoisi, půjdete s námi," rozkázal hned mezi futry a vkulhal do lokálu zatknout jeho majitele.
"Dovolte mi aspoň se ještě s manželem rozloučit, Herr Flick," prosila madame Edith.
"Jen to ne..." zděsil se René.
"Dobře," svolil gestapák po chvíli váhání, "ale maximálně pět minut."
Reného nejhorší obavy se naplnily. Edith se mu vrhla kolem krku a na jeho uši frontálně zaútočily první falešné tóny: "Jak žalostné je loučení..."
"Děkuju, Edith," řekl, když bylo konečně ticho. "Díky tobě se ze zatčení gestapem stala nejnetrpělivěji očekávaná cesta v mém životě."