Navazuje na Na stopě: http://sosaci.net/node/29346
Za nádražím je přechod, Česťovy kroky míří tam. Kolem drážní ubytovny, do Nádražní ulice, pak do Anenské. Pouliční lampy jim svítí na cestu, ale světlo je posmutnělé, zmírá. Česťa už ví, kam jde. K Milanovi domů, do ulice Karla Hojdena.
Před brankou leží cár kostkované košile. Karl ho sebere a strčí do kapsy.
Dveře jsou vylomené. Zevnitř. Cokoliv Milana zabilo, dostalo se to do domu jinudy.
Na podlaze v obýváku leží dívka, dlouhé vlasy rozhozené ve vějíři, dílky puzzle všude kolem, na tváři zaschlé slzy a krev.
Česťa k ní přiklekne a poplácá ji po tváři.
"Verunko, no tak, Verunko."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
ah. Skvěle napsaná hrůza,
Aries
ah. Skvěle napsaná hrůza, brrr
Vidíš a to jsem si říkala, že
Bilkis
Vidíš a to jsem si říkala, že dneska je to lehčí. :)
Jo! Za každým rohem mrtvola,
neviathiel
Jo! Za každým rohem mrtvola, to se mi líbí!
Letos jsem krvelačná. :D
Bilkis
Letos jsem krvelačná. :D
Uuuuf...
Profesor
To je síla.
Vidíš, a já si říkala, jak je
Bilkis
Vidíš, a já si říkala, jak je to neškodné drabble.
Snad přišli včas!
Faob
Dílky puzzle mě nejdříve rozhodily (nějaká krvelačná metafora?), ale zdá se, že to bude mít ještě jiný (a nebo jen falešná stopa?) význam. Pěkné.
Snad. :) Krvelačná metafora?
Bilkis
Snad. :) Krvelačná metafora? To se mi líbí! Ale ne, není to metafora. Díky!