Dneska mi to téma nějak dalo zabrat. Nu, nakonec takto.
Několikero zničených bot (a batohů k tomu), noční vstávání co pár hodin, ruce a nohy poškrábané do krve. Spousta nervů, spousta strachu, velká trocha pochybností o svých schopnostech. Pohoršené pohledy lidí okolo a taky spousta nevyžádaných rad, které nejsou tak skvělé, jak si jejich autoři nejspíš myslí. Jako bonus jsamozřejmě jisté omezení svobody.
Řekli byste, že do toho přeci nikdo nepůjde dobrovolně.
Ale kdo zná ty zamilované pohledy, tu štěněcí hravost a nadšení, to živočišné teplo při přitulení se, tu roztomilou frustraci při snaze přijít na to, co ti páníčci vlastně chtějí… ten se možná jen usměje a chápavě přikývne.
A to bylo (je) naše štěňátko zlaté.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jo.
ioannina
Jo.
Spí mi teď pod nohama a čekají, až se nějak neopatrně pohnu.
Psí člověk ví a chápe. :-)
Regi
Psí člověk ví a chápe. :-)
Nepsí se snaží pochopit :-)
Faob
Nepsí se snaží pochopit :-)