Kóta Buben

Elis si připadala obrovská. Namísto partyzánského úboru, který si sama během let vylepšila k dokonalosti, oblékla bohatě řasené pončo.
„Jsem nenápadná jak dopravní kužel u cesty,“ zlobila se.
„Spíš jako chodící jurta pro středně početnou rodinku nomádů,“ dobíral si ji Joachim.
„Včetně vybraných zástupců bravu a skotu,“ přisadila Theresa.
Konečně se od srdce zasmáli.
Dělali častější přestávky, aby si Elis odpočinula. Müller neváhal a pokaždé jí hbitě vyskočil na bříško, kteroužto pozici srdnatě hájil do posledního elektronického chlupu jako ledva dobytou kótu.
„Mám hroznou chuť na jahody,“ olízla se mlsně Elis.
Müller jen lenivě zívnul. „Nesmysl. Nikdy jsi je nejedla.“