Ve tmě

"Sen je bezednou hlubinou dne." Morfeus ležel na pohovce. Měl zavřené oči.
"Chtěl bych, aby naše říše spícím pomáhala. Žití nese mnohá utrpení. U nás je lidé mohou odložit, proměnit třeba v něco absurdního; oprostit se na chvíli od danosti, ulevit duši. Mohou s trápením bojovat jako s noční můrou; mohou zde plně milovat, jak by se ve dne neodvážili; mohou hledat naději."
Vousatý muž mlčel. Zamyšleně přikyvoval.
"Ani nevíte, jak mne starost o říši snů zmáhá."
Obvykle návštěvník ráno nic neví, ale Lucien měl podivnou jistotu, že si tento rakouský lékař bude všechno pamatovat. Ostatně, dělal si i zápisky.