Na půdu chodíš po schodech nahoru, ale pak už se jen prohrabáváš níž a níž. Pod spoustou krabic s oblečením, z kterého někdo vyrostl, ale dalo by se unosit, pod krabicemi s různými přístroji, které přestaly fungovat, ale šly by použít na díly, pod hromadou krabic s věcmi, které by někdo ještě mohl chtít, pod tím vším je další krabička.
V krabičce je spousta maličkostí. Obrázek od dětské lásky, prstýnek z pouťového štěstíčka, pohlednice ze všech stran světa, plyyšáček z jedněch Vánoc, kamínek ze školního výletu. Další a další střípky života.
Občas si dovolíš krabičku vyhrabat a oddat se vzpomínkám.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jak já Ti rozumím!
Faob
A to když není půda, ba každý centimetr čtvereční se vyvažuje zlatem, to potom se jen obtížně hledá porozumění pro nás, nostalgické a archivářské povahy... :-)
Tak nějak. Ale stejně to za
Lee
Tak nějak. Ale stejně to za ty okamžiky s krabičkami (co krabičkami, krabicemi :D) vzpomínek stojí.
Jako naše půda. Drabble se
Regi
Jako naše půda. Drabble se mne něčím moc krásně dotklo.