Ani Sovátko není úplně dokonalé (ale skoro!)

„Já,“ pravilo Sovátko, „jsem vždycky optimistou.“
Myšák cosi zamumlal, téměř neslyšně, ale sovy mají dobré uši.
„Ne, Myšáku, to není tím, že nejsem normální. Jsem naprosto normální. Neznám žádnou bytost, která by byla normální jako já.“
Myšák otevřel tlamičku. Pak ji zase zavřel. Pak ji zase otevřel.
„Ty, Sovátko, jsi vrchol dokonalosti. Například jsi vegetarián.“
„Samozřejmě.“
„Pracovité…“
„Vždycky!“
„Roztomilé.“
„Nesmírně.“
„Pravdomluvné, skromné, krásné… a nesnesitelné.“
„Pochopi… cože?! Proč?“
„Kdo nemá ani nejmenší chybičku, nemůže být snesitelný,“ vysvětlil.
Sovátko se zamyslelo.
„Jednu mám.“
„Ano?“
„Piju moc kafe.“
Myšák mlčel.
„Myšáku?“ špitlo Sovátko. „Už mě sneseš?“
„Vidím to optimisticky,“ usmál se Myšák.