Květina na hrobě
Téma: Žlutý tulipán
Pro KaTužku a nifredil, naše dvě neúnavné hodnotitelky :)
Sherlock stojí nad svým vlastním hrobem.
Ten pocit zvláštnosti ještě pořád nevymizel.
Kámen s prostým nápisem.
Hlína zarostlá travou, která má trochu jiný odstín.
Kytice sem teď už nikdo nenosí.
Ale náhrobek je tu dál. Jako memento. Jako milník.
Už nic jiného, jen němá připomínka toho, co skončilo.
Toho, co právě teď končí.
Vtiskl do vlhké země malou cibulku.
Už se sem nevrátí. Je definitivně zase živý.
Až přijde jaro, rozkvete u opuštěného náhrobku jediný žlutý tulipán.
Jako záblesk světla. Jako záblesk naděje.
Jako symbol nového začátku a nového života.
Pomalu odchází. U brány hřbitova na něj čeká rozesmátý John.
Tak jsem to do limitu nestihla asi o deset vteřin...nevadí, stejně je nesoutěžní. Snad i tak udělá radost.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je tak hezké, jak ho tam
To je tak hezké, jak ho tam čeká :-)
Děkuji :)
Děkuji :)
Ještěže se ta potvora nešla
Ještěže se ta potvora nešla smát na hřbitov!
Ale jinak jsi krááásně ukončila tu sérii, velice se mi to líbí! <3
Děkuji :)
(napsáno za 10 minut, poté co jsem v 23:48 objevila, že se koná něco jako Žlutý tulipán)
A John není potvora...jen je šťastný, že má Sherlocka zase u sebe ;)
(jsem na tom naprosto stejně,
(jsem na tom naprosto stejně, a tipovala bych i všechny ostatní, co to psali :D a ještě jsem mezitím čistila boty. jsme nejlepší!)
Já vím že je, a já jsem šťastná, že ho konečně má u sebe! <3
Asi jsem nějaká na měkko, ale
Asi jsem nějaká na měkko, ale tohle mě rozbrečelo (První drabble, kterýmu se to povedlo)... Moc hezké :-)
Děkuji :)
A to přitom mělo být spíš nadějné...
líbí
představa Sherlocka sázejícího kytku na vlastní hrob mě hrozně rozesmívá
Děkuji :)
Je zvláštní jak rozdílné emoce dokážet jediné drabble vyvolat.
A to je naprosto nádherný
A to je naprosto nádherný závěr DMD. A je strašně hezké, jak si sadí kytku na vlastní hrob :)