Fregatu dohnali odpoledne. Siréne se víc podobala zuboženému vraku než hrdé válečné lodi. Byl div, že se shledali. Sinalé obličeje. Ve tvářích vepsaná bezbřehá únava.
Večer Gillingham zaklepal na dveře Francesiny kajuty.
„Vstupte!“
Na prahu smekl. Za vzpřímeným postojem skrýval nervozitu.
„Přejete si, pane Gillinghame?“
Z večeře se kouřilo. Propadlé líce značily probdělou noc. Pátravý pohled spaloval nitro.
„Madam,“ hlas halil falešný klid. „nebral jsem si vaše rady k srdci. Lituji toho. Prosím, přijměte mou omluvu.“
Nekonečný nádeh. Nevyslovené otázky. Mysl spoutaná úvahami. Bude odmítnut?
„Pane Gillinghame, přijímám vaši omluvu.“
Bouře pročistila vzduch.
Nikdy nebudou přáteli. Ale možná dokáží spolupracovat.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Dobrý, dobrý, dobrý! Mám z
Aries
Dobrý, dobrý, dobrý! Mám z nich radost
(^U^)
Dain
No vida, co dokáže jedna bouře.
A třeba i budou...
Faob
... Protivy se přitahují, scénka tak přesně vykreslena, že se možná vymkne autorovi z rukou, protože popsal tak živé postavy... Jiskření tam je, oba si to jen nepřiznávají. :-))
Vypadá to že příběh nakonec
Killman
Vypadá to že příběh nakonec spěje k dobrému konci.