Hlodáš

Krajinu přetínaly pásy trnitých keřů, obsypané drobnými žlutými kvítky. Hlodáš. Pro ostrovany nic víc než prachobyčejné bodláčí, já z něj nemohla spustit oči.
Zamířily jsme k pobřeží. Cesta se vinula mezi vesnicemi a jehňaty, která nám bečela na pozdrav a my na ně bečely nazpět. V zahrádkách cihlových domků kvetly narcisky. O kus dál na pláních foukal studený vítr a rostly pokřivené stromy.
Najednou jsme došly ke kraji útesu. Hluboko pod námi se moře převalovalo přes písčité pláže. Ruce jsem měla promrzlé, ale ten pohled byl dechberoucí.
Vím, že bych tou krajinou mohla putovat do zemdlení. Krajinou útesů a hlodáše.