Vzpomínka z dětství
Když maminka odešla, bráška otevřel skříň. Vyšplhal na ni po policích jako po žebříku. Pohledem změřil uličku dělící skříň od postele.
Hup do peřin!
„Teď ty,“ vybídl rozjařen adrenalinovým zážitkem.
Jenže na mě byly fochy příliš vysoké. Přes moje protesty jako vzpěrač rval můj tříletý zadek vzhůru. Nekompromisně mě dostrkal na skříň.
„Skoč!“
Zděsila jsem se hloubky pod sebou.
„Děti, kde jste?“ ozvalo se z předsíně.
„Rychle skoč, nebo se máma bude zlobit!“
Bázeň z nelibosti byla silnější než strach skočit.
„Jak to, že péra téhle postele jsou tak vytahaná?“ divila se mamka při úklidu.
Svorné mlčení ututlalo kolektivní vinu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
:-))))
Profesor
Moc pěkné drabble. Byly jste vynalézavé děti.
jejda co mi to připomíná...
Tora
jejda co mi to připomíná... ať se přizná, kdo neskákal ze skříní nebo skříněk do postelí :) - jen mě tam nikdo netahal :)
no jo, vlastně. Já to
Aries
no jo, vlastně. Já to zapomněla, ale taky se přiznávám
Poprvé to byl u něho vskutku
Aplír
Poprvé to byl u něho vskutku heroický výkon, že mi tam vyrval, ale po překonání mého pudu sebezáchovy, se to pro nás stalo báječným zpestřením všechních dní. :-) Mamince jsme to řekli, až když jsme byli oba dospělí.
Teda, ještěže to dobře
Esclarte
Teda, ještěže to dobře dopadlo. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem bratrovou zásluhou spadla ze stromu.
Snad je to tím, že bratr je
Aplír
Snad je to tím, že bratr je starší, nebo že je kluk, či že mě nebylo tolik shůry dáno, ale inciátorem kratochvílí byl vždy on.
To je moc pěkné vzpomínka. Já
Arenga
To je moc pěkné vzpomínka. Já se teda přiznám, že jsem neskákala. Od skříně k posteli to v tom velkém bytě bylo totiž tak tři metry :-) to se prostě nedalo, ani kdybych chtěla. Ale to, že jsem jednou tak trochu zapálila koberec se moje maminka dozvěděla až minulý týden (tak asi po 25 letech)
To mne rozesmálo. Je vidět,
Aplír
To mne rozesmálo. Je vidět, že se nedáš zahanbit. :-) Na to můj bratr nepřišel.
Sím, já neskákala, nemám ráda
mila_jj
Sím, já neskákala, nemám ráda výšky, a sirky jsem neukořistila. Počítá se skrýš vydloubaná v opěradle gauče ukrývající šperky, co pak maminka s babičko nemohly najít?
:-D Jistěže se to počítá. Ó
Aplír
:-D Jistěže se to počítá. Ó ta vynalézavost dětí. Maminka s babičkou nakonec musely být rády. Takový úkryt by nenašli ani zloději.
Jupí. Hop do peřin :D
zirafice
Jupí. Hop do peřin :D
:-D Jupí do peřin bylo
Aplír
:-D Jupí do peřin bylo nakonec výjimečné. Přeci jen málokdy jsme jako malí byli doma bez rodičů.
Krásná vzpomínka, také jsme
Faob
Krásná vzpomínka, také jsme skákali ze skříně na postel (ale ne tříletí!), a to v rámci přípravy na povolání kaskadéra!!! (Btw: brilantně sepsáno.)
Příprava na kaskadéra. :-))))
Aplír
Příprava na kaskadéra. :-)))))
Tak bráška je skoro o tři roky starší. Ale průpravu mi dával průběžně. Později jako školáci jsme skákali ve stodole z patra do slámy. Místo padáku deštník, který jsme po výcviku jakoby nic uklidili. Babička pak v dešti zmokla, ač měla rozevřený deštník, protože od stébel byl samá díra.
Do sena ve stodole jsme taky
Esclarte
Do sena ve stodole jsme taky skákali.
Super! Měkké a voňavé seno k
Aplír
Super! Měkké a voňavé seno k tomu přímo vybízí.
My měli jen malou vrstvu slámy - proto ten deštník.
Krásná vzpomínka :)
Rya
Krásná vzpomínka :)
Dík. Čím jsem starší, tím
Aplír
Dík. Čím jsem starší, tím raději vzpomínám. :-)