Návštěva kanceláře

Učitel zaspal.
Rozhlížím se po prázdné třídě.
Všichni zaspali.
Z nástěnky na mě znechuceně shlíží Rembrandtův autoportrét, počítač na katedře smutně zavzdychá a znovu se ponoří do černého spánku. Mrknu na hodiny, ale ručičky se chvějí na: za pět půl čtvrté, usuzuju, že se jim nedá věřit. Žmolek vdolku na stropě. Kdyby tu neměli tak hnusný koberec, byla bych si lehla.
Zavíraj se mi oči. Na krku cedulku s nápisem: Návštěva Kanceláře.
To byla samozřejmě od začátku lež.
Když na to tak myslím, je klidně možné, že šli na oběd. Prázdné židle se mi vysmívají, jako tučňáci, svýma otevřenýma tlamamaA.