Výborně, Andersone

John už nevěděl, jak ta hádka začala. Ale její konec…
„Proč nemůžeš být normální?!“

Nazítří rozpačitě vešel do kuchyně.
„Šálek čaje?“ zeptal se ho spolubydlící.
„Jis-“
Zarazil se. Sherlock nevinně zamrkal s konvicí v ruce. Sherlock. Věděl vůbec, jak to… funguje?
„Poslyš, ohledně včerejška-“
„Zapomeň na to.“ usmál se. „Toast?“
Tak to šlo celý týden. Žádné experimenty, žádné urážky. Spousta čaje a slušného chování. Sherlock vařil. Nikoliv drogy.
Bylo to skvělé.
Ne?

„Výborně, Andersone!“ vytrhl ho z myšlenek Holmesův hlas.
Ale dost je dost.
„Buď zase normální!“ vybuchl doktor. „Uhm… Myslím tvou verzi!“
Sherlock chvíli mlčel.

(Pak se vítězně pousmál.)