V potu tváře

Ani po dlouhé době nevěděl přesně, co si o tom myslet. I když jednotlivé části samy o sobě nebyly nijak složité, když se to všechno spojilo dohromady, bylo to nad jeho síly. Snažil se, seč mohl, ale vždycky selhal.

Zkusil na to jít jinak. Nejdřív horní část zvlášť, potom tu spodní, pomalu, velmi pomalu. Zatím dobré. Malinko zrychlit, pořád dobré. Zrychlit víc, až tak, jak by měl. Výborně. A teď dohromady...

A zase nic! Tohle není fér!

Byl unavený, zpocený, naštvaný sám na sebe.

Takováhle témata by se měla zakázat. Jsou strašně těžká.

"Říkáme ti to pořád. Musíš víc cvičit!"