I po smrti dokazuje, že ho fotbal baví, napodruhé dokopal to až do síně slávy

Když byl Pepi Bican malý, vlastně ještě Bicáček,
bylo zřejmé, že hned vklouzne do tátových kopaček.
Otec ten svůj zápas prohrál a fotbal mu život vzal,
jeho syn měl našlápnuto, kanonýr se z něho stal.
Náborový čutálista na rakouskou ligu přišel,
o Pepíku Bicanovi od fanoušků lecos slyšel.
Hodil pohled periferní Bicáčkovým směrem,
zhodnotil ho jedním dlouhým okohybným stěrem.
Budoucí legendu pohledem odhalil,
Pepi však nový dres předčasně zabalil.
Možná pohled úkosem,rašící knír pod nosem,
bicáky i ve jméně, ty pod tričkem neméně,
něco z toho nevonělo soudružkám a soudruhům
a Bican jen u lopaty předvádět moh svalů um.