Tváří v tvář

Marcela Kostku vedlo palácem celé procesí stráží. Cítil se mezi nimi divně, a nebylo to jen nadměrným počtem chocholů. Začal mít strach, že pozvánka od vládce města nebyla doopravdy pozvánkou.

Odvedli ho do sálu s širokým stolem se zaťatou sekerou, řekli mu, ať počká, a odešli. Minuty ubíhaly, ale nikdo nepřicházel. Marcela zaujala sekera. Vztáhl ruku a opatrně se jí dotkl špičkami prstů.

"Památka na jednu ze schůzek s velitelem Hlídky," ozval se hlas. Vyděšeně sebou cukl a otočil se.

V čele stolu seděl štíhlý muž v černém a prohlížel si ho přes špičky svých prstů. Musel přijít jako duch.