Příběh dubnový

Sklepmistr, divný pavouk, pořád doléval a my pili, jasná kolektivní vina. Desátá hodina odbila a lampa ještě svítila jak nejzáživější hvězda. Myslela jsem, že spolu strávíme příjemné dny, přísně tajné, pořád spolu, naostro. Žádné vzdušné zámky nebylo nutno stavět, všechno je jinak. Dostavila se únava materiálu, hřích, který se neodpouští. Slova chvály zhořkla v ústech jako pelyněk. Doufám, že teď někde daleko, pod falešnou identitou, ukazuje svůj periferní bicáček maximálně tak svému nejlepšímu příteli, zrcadlu…Utíkal tak rychle, až mu vítr ve vlasech pěl ódy na morální kocovinu. Některá témata by se měla zakázat. Chcete to taky zažít? Nehlaste se všichni.