Čím jsi starší, tím je to těžší

Pokojem se rozléhají hluboké vzdechy. Dvě vlhká těla se o sebe třou v divoké vášni, jen bledé světlo z ulice vytváří na stěnách pohyblivé stíny.
Jen slabě zazní silnější ženský sten, když se objeví polštář a zdroj zvuku utiší.
"Pssst! Víš, že nesmíme být slyšet," zašeptá udýchaný mužský hlas.
Postel opět zavrže rytmem touhy a žena se zakousne do hřbetu ruky.
Jemně vrznou i dveře, když se zaklapnou. Nejspíš průvan.
Muž přirazí své tělo mezi rozevřená stehna, ona nevydrží a zakřičí.
...
Oba s výdechem odpadaji, zatímco žena zaostří ke dveřím, kde se rýsuje malá postavička.
"Taky máš zlý sen, maminko?"