Prapůvod sváru

Jsou chvíle, které dokáží rozpoltit kohokoli.
Rozervou odvěkou jednotu, která byla vždy považována za naprostou samozřejmost.
Tyto okamžiky vyvolávají touhu po krvi, hněv, násilí, jež nelze utišit.
Plamen sváru zaplane a pak nezbývá než útočit vlevo, vpravo s divokou zuřivostí.
Ten vztek smete všechno, co mu stojí v cestě.
Kromě toho jediného – středobodu jejich zraků a existence, jenž hopká mezi stalagmity a stalagnáty, občas se odrazí od stalaktitu.
Je to ta nejbáječnější a nezábavnější věc všech dob.
Barevná a hbitá.
Jej!

„Měla jsem ty míčky pořídit rovnou tři,“ usoudí Persefona. „Ale třeba by se pak chudák Kerberos porafal ještě hůř.“