Legie
Zbytky vědomí berou do ruky kameny a drásají kůži.
Přece musí být způsob, jak se toho, co ho žere zevnitř, zbavit.
Je na to sám, lidé se ho bojí.
Zpřetrhal řetězy, rozbil klece. Nespoutaný, nespoutatelný.
Vyhnali ho, protože nedokázali vyhnat to zlé v něm.
Mezi hroby straší hůř, než jakýkoli nemrtvý.
Nikdo se nepřiblíží.
Až dnes.
Ten, co taky není úplně člověkem.
Vědomí, které není lidské, se uvnitř zachvěje strachy.
Pamatuje si Jeho hlas z doby před úsvitem času.
"Už jednou jsi nás vyhnal... z nebe na zem. Nech nás být... nech nám aspoň ta zvířata."
Člověka opustí.
Vepře utopí.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tady byla před chvílí trochu
Tady byla před chvílí trochu jiná pointa. A název. A... mám halucinace, nebo jsi upravovala?
Nemáš halucinace, upravovala
Nemáš halucinace, upravovala jsem. Název proto, že jsem si najednou byla celá nejistá, jestli jsem si místo pamatovala správně... pointa zůstala stejná, jenom přibylo pár slov.
Kolem půlnoci už bývám
Kolem půlnoci už bývám zmatená. :-)
Parádní, zírám, to jsi
Parádní, zírám, to jsi vskutku dobře zasadila! Šup do oblíbených!
U mňa tiež do obľúbených, je
U mňa tiež do obľúbených, je to veľmi pôsobivé!
Výborné. Čte se jako báseň,
Výborné. Čte se jako báseň, vytváří vizuální vjemy, které snadno oživí paměť.
Kdo by se nezachvěl před
Kdo by se nezachvěl před hlasem starším než čas... Tohle drabblátko je opravdu velmi působivé, jak říkají kolegové čtenáři. :) Osobně mi při slově Legie vždy trochu přejíždí mráz po zádech.