Kočka bez šklebu

Kočka bez šklebu seděla na stromě a rozverně ovíjela ocas okolo větve a zase jej odmotávala. Oči jí svítily trochu neobvyklou, modrou, barvou a byly o něco větší, než byla Alenka zvyklá. Ale protože hrou s Dinou a jejími koťaty trávila Alenka spousty volného času, necítila se, na rozdíl od střetnutí s jinými tvory téhle říše, nesvá. Dokonce ji nijak zvlášť nevyvedlo z míry, když kočka bez šklebu promluvila. Měla krásný, uklidňující hlas.
„Kudy?“ otázala se kočky.
„Kam?“ zapředla kočka.
„Kamkoliv.“
„Kudykoliv.“
Pak kočka bez šklebu zmizela. Zůstal škleb bez kočky.
Teprve teď Alence došlo, jak moc je kočka zubatá.