Palác

Měsíce se jí daří schovávat, a zrovna v nejzranitelnější chvíli, mezi nahodilými, ale hlásícími se kontrakcemi, je objevena.
„Neublížím ti,“ ujistí ji a Lucía mu nechce důvěřovat. Chce zůstat sama jako byla doteď.
„Vezmu tě s sebou, bude ti líp,“ slibuje. Vypadá jako člověk bez vedlejších úmyslů.

V místě, které je pro ni palácem, pro ni ohřejí vodu, má dostatek pití, čistoty, pohodlí. Porodí tam svou dceru. Už nelituje, že podlehla. Jack své slovo dodržel – skutečně tu je líp.
Neví, jestli jejich setkání byla náhodou nebo úmyslem vesmíru. Ten dobrý konec jí je záhadou, ale chce věřit v jeho trvání.