Zubatá a zuby

Seděla na bludném kameni. Černě oděná postava, vyhublá, jako kdyby nedávno opustila koncentrační tábor. Popravdě tam byla. Skoro před sedmdesáti lety. Jenže teď se nudila. Práce málo, jenom občas někoho napadlo zabít jinou osobu tak, aby noviny měly o čem psát celý další týden… a ona musela sbírat ty nevinné, doplachtit se s nimi nahoru a ještě je upravit, aby z nich nějaký svatý nedostal infarkt.
Není divu, že už po sta letech létání sem a tam jí vypadl první zub. A pak další.
Zavál prudký větřík a jednička opustila své místo.
Smutně si pomyslela, že zubatá už dlouho nebude.