Když mu synovec zavolal, procházel zrovna po nástupišti. Překvapilo ho to, neviděli se víc jak rok.
„Ahoj,“ pozdravil David.
„Ahoj. Proč voláš?“
„Chtěli jsme se se ségrou na něco zeptat. Pořád chodíš na dialýzy?“
Automaticky přikývl, než mu došlo, že ho nevidí. „Pořád.“
„Napadlo nás, jestli by ti jeden z nás nemohl darovat ledvinu,“ řekl David vesele, jako by o nic nešlo, „jsme mladí, zdraví, my se jen tak nedáme.“
Zastavil se. Dav kolem něj proudil dál, rodící se naději nebylo s kým sdílet.
„Nevím, jestli by to šlo,“ odpověděl nejistě.
„A pošleš nám kontakt na svého doktora?“
„Jo, určitě.“
Uznávám, že to zní jako ukázkový deus ex machina, ale budu se vás snažit intenzivně přesvědčit, že není :D. A dá-li téma, zkusím zítra trochu osvětlit, proč je to nenapadlo už dřív.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Když někdo píše opravdu
Faob
Když někdo píše opravdu skvěle, obyčejně se těžko komentuje. Je to velmi reálný svět, kde se dějí velké události (kolikrát za život zažijeme podobný návrh), ale pojednány jsou ztišeně, bez velkých slov, aby jejich velikost jaksi vyplynula sama... Jazyk je vzadu a skrytý, strašně ukázněný, aby poodkrýval detaily (kýváme do telefonu...), které nás činí zaujatými svědky vyprávění, vtahují do něj.
Mockrát děkuji, na tak krásný
Klav
Mockrát děkuji, na tak krásný komentář těžko odpovídat :). Je to pro mě samotnou dost experiment - psát příběh bez klasické zápletky a velkých zvratů, stavět ho na všedních detailech a zároveň se s ním někam posouvat... Ráda slyším, že to (snad) funguje :D
Moc hezky napsané, bez patosu
Aplír
Moc hezky napsané, bez patosu, působí neobyčejně skutečně a intenzivně.
Děkuji, jsem moc ráda, že se
Klav
Děkuji, jsem moc ráda, že se Ti drabble líbí :)
Nečekaná naděje.
Killman
Nečekaná naděje.
Díky, to ano :)
Klav
Díky, to ano :)
Oh,
Profesor
dobrá naděje. Dobrý příběh.
Děkuji :)
Klav
Děkuji :)