Pomsta

Jeho jméno obsahuje kořen slova slunce, to už niky neuvidí.
Slepota, ukrutný trest za chybu, kterou udělal.
Kdysi.

Ponížili ho. Místo zvířat mele v žernovu nejen obilí, ale i své myšlenky.
„Teď si odpočineš, dobytku,“ řehtali se. Vyvlekli ho do Dagonova chrámu. Davy se baví na jeho účet. Krupobití sarkasmu. Urážek a posměchu je jako jeho znovu narostlých vlasů. Jen ze střechy dopadají na jeho hlavu od tří tisíc lidí.

„Dost taškařice!“ sveřepě zamručel. Nahmatal dva prostřední sloupy. Opřel se do nich. Modlitba dodala nadpřirozenou sílu. Výsměch pohltil prach. Zřícený chrám pohřbil všechny, včetně něho. Také naději rozvalin na rekonstrukci.