Dokonalost na dosah

Pohybovala se v cechu, který měl velmi specifický architektonický vkus a požadavky. Reprezentativní obydlí bylo nedílnou součástí její profese. Vzdělání měla sice různorodé, ale design k němu bohužel nepatřil a tak se pohybovala v ose pokus-omyl, omyl, omyl. Osud tomu chtěl, že se ocitla ve stavu permanentní rekonstrukce. Zrovna, když se přiblížila ke svému ideálu, vše dokonale symetrické, lahodící, vkusné a decentní, nechala v noci rozsvíceno a zase se k ní natáhla nějaká zpitomělá mládež a pustila se jí do střechy. A k tomu ta stará, trapná výmluva, „To jen větříček.“ Je nejvyšší čas nastudovat statiku muří nohy. Sakra práce!