Nakrmený obr

Vzpomínka byla stále živá: Lauře stačilo zavřít oči a vše si za víčky přehrát.
Slyšela pana Klobouka říkat „Tady jsme v bezpečí“, a hned nato upadla. Do cesty se jí postavil objekt; když se zvedala, jako by pod sebou cítila tvary lidského těla, ale bez masa a kůže. Sáhla po prvním záchytném bodu.
„Au!“
Něco jí skouslo prsty a strhlo prsten. Byl od Pána z Prahy, zdobený pravou perlou.
Klobouk škrtl zapalovačem.
Pod Laurou se objevil hliněný obr s mužskými rysy. Prsten se jedinkrát zaleskl v otvoru představujícím ústa a zapalovač zase zhasl.
Neviděli puklinky, které zformovaly nemotorná oční víčka.