Z bolesti krutost

Vracela se s obavami, které ji předbíhaly a nutily k poklusu. Hraběnku uviděla před vchodem do hotelu.
„Jste v pořádku!“
„To je relativní,“ odtušila nepřítomně, ale na pár vděčných chvil propletla své prsty s Nořinými.
„Co se děje? Co je zač ta holčička?“
„Prý manželův parchant. Dovedli mi ji na výchovu.“ Zasmála se té absurditě.
Nora maně o krok ustoupila. „Co s ní bude?“
„To je mi, má drahá, zcela lhostejné. Nechci ji už nikdy vidět.“ Její hlas má ostré hrany. Čpí krutostí zrozenou z bolesti.
„Musím jít.“ Není povinností milujícího chápat vše.
„Počkejte!“ slyší za sebou, ale neotočí se.