Opravdu je tu nepořádek...

„Máš tady pěknej bordel," ozval se hrubý hlas.
Prudce jsem otevřel oči. Jasně bílá obloha mě přinutila na chvíli mžourat, pak jsem to ale spatřil. Podivná smíšenina vlka, králíka a kočky se na mě koukala jasně žlutýma očima. Všude kolem zvířete se válely zvláštně povědomé věci.
„Dobré ráno. Až se víc probereš, ukliď si tu," řeklo zvíře hlasem mojí matky a popošlo blíž ke mně.
„C-co? Co jsi zač?"
„Klidně i vaše kočka."
Ani jsem nestačil mrknout a místo něj stála rodinná Kitty.
„A-ale jakto? Co je tohle za místo? Kde to sakra jsem?"
„Jsi ve své zabordelené mysli, Oscare."