Griotka

„A už jsi jí to řekl?“
„Co jako“
„No, že ti na ní záleží…“
„Ale tak to vůbec není…“
„Srábotka! Abys nelitoval…“
Ten krátký dialog nemohl Petr vypudit z hlavy ani pařením hry, ani griotkou. Ta mu snad dodala odvahy, když chňapal po bundě a ve značně podroušeném stavu usedl za volant. Nebyl si jistý, jestli jede vůbec správně, ale věřil svému srdci. Tedy svému srdci, vlastně mu už nějakou dobu nepatřilo. Tolik by chtěl vědět, jestli i to její patří jemu.
Takové štěstí ale neměl. Griotka byla sice dobrým přítelem, když ho nakopla k činu, ale za volantem zabijákem.