A/N: Jedno z mých životních nakopnutí - stejně jako tohle drabble se mi to prostě nějak přihodilo...
První impuls může být cokoliv od letmého zahlédnutí někde na internetu až po sebekritické kouknutí do zrcadla. Snad ze zvědavosti začneš pátrat. A najednou tam stojíš a sama sebe se ptáš, co to proboha vyvádíš. Pak přijde první dotek a ty se začneš vznášet a endorfiny ti tečou i ušima.
Brzy potom přijdou slzy, zklamání, semtam modřina. Ty ale zatneš zuby a vydržíš; protože přece chceš. Stejně tak snášíš přezíravost okolí a semtam i hloupé poznámky o kurvách. Víš, že nemají ponětí, o co vlastně jde a že se nemáš za co stydět.
Pole dance je totiž úplně normální sport.
Jo jsem zlá a znevažuju velmi ošklivou problematiku, ale stále doháním spánkový deficit, dnešní trénink byl tou modřinovou částí a když jsem to začínala psát, bylo to něco úplně jiného!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jo, taky už jsem se s tímhle
Profesor
Jo, taky už jsem se s tímhle sportem setkala. Na pohled.