Ty víš...

V hořkosti té chvíle si uvědomil, že být jeden den hrdinou a druhý zbabělcem znamená prostě být zbabělcem a že by o sobě raději slyšel cokoli, než že je zbabělec, ale že právě to byla jeho pravda, kterou potřeboval pochopit.
A až se mu třetího dne vrátí světlo a řekne: „Až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše...“, odpoví už vědomě a pravdivě, „Pane, Ty víš...“, že Tě nemiluji, že jsem slabý, a když mě přesto voláš, je to proto, že ne jeden den, ale jednoho dne mám být a budu hrdinou, až hlavou dolů dobudu Věčné město pro Tebe.