Útěk

Běžel jsem lodí a nikde nezastavoval. Svůj plán jsem musel uskutečnit, než si mě někdo všimne. Podle výkřiků z horní paluby jsem jim začínal chybět. Přeci jen, s upírem v zádech se útočí lépe, než bez něho. Na konci chodby jsem prudce zahnul a vyběhl na čerstvý vzduch. Kam až jsem dohlédl, rozlévala se nekonečná černota oceánu, v dálce splývající s oblohou. Přiblížil jsem se k zábradlí...
"Chystáš se někam?" ozvala se Denisa za mými zády. Okamžitě jsem jí zamířil do obličeje.
"O co, že to stihnu stisknout dřív, než mě trefíš?" zamávala vysílačkou od růžicové rozbušky v mém zátylku.