(Neříkej) máma

„Máma. Má-ma. Řekni máma, Dudlánku,“ povzbuzovala Petunie malého synka.
Batole si jí nevšímalo, místo toho jen nadšeně mlátilo vařečkou do hrnce.
„No tak, ty můj malý hudebníčku,“ rozplývala se. Pohladila jej po světlých vláskách.
„Nedáš mi na chvilku tu vařečku? Mamince? Má-mě? Maminku bolí hlava…“
Natáhla ruku, ale dítě se své oblíbené hračky nehodlalo vzdát. Ne tiše.
„Dobrá, dobrá,“ rychle mu ji vrátila.
„Mama?“ ozvalo se za ni.
Petunie ztuhla a otočila se. Druhé batole, tentokrát černovlasé, stálo v ohrádce a upřeně se na ni dívalo.
Udělalo se jí špatně.
„Mamamamama,“ opakoval Harry.
„Ne,“ řekla ostře.
Obě děti začaly plakat.