Život za život

Od tvého posledního výdechu, kdy jsem naposledy držela tvou ledovou ruku, jsem nepřestala plakat. Nedokázala jsem přijmout fakt, že už tu nebudeš, že se na mne nepodíváš a já už si ti nebudu nikdy moci vylít své bolavé srdce. Byla jsi víc, než vlastní máma a já si neuměla představit, že tu nebudeš, že mám dýchat vzduch, kde nejsi i ty.
Každý další den jsem tě v našem společném bytě slyšela. Nikdy jsi neodešla.

Ale nakonec asi i tobě došlo, že takhle to dál nepůjde.

Každý má právo jít.
A od té doby jsem neplakala.
Hladila jsem si rostoucí břicho.