Prosba o pomoc

„Šejlo,“ vklouzne do stanu Heike. „Nils… popral se s nějakým Smålanďanem... Felčar je zas opilý, pomoz!“
Vezmu uzlík a jdu. Vojáci jsou vojáci, nejdou pro ránu daleko. Samozřejmě, že jsou bitky v táboře zakázané, a samozřejmě, že se zákaz porušuje.
Když Nilsovi odhrnu zakrvácenou košili, vzdychnu. Rána na žebrech nevypadá dobře.
„Bodl… zespoda… měl druhý tesák…“ zašeptá Nils.
„Na,“ podám Nilsovi kus dřeva. Pochopí. Zakousne se do něj. Vytáhnu tinkturu, ránu pečlivě vyčistím. Stáhnu ji čistým kusem látky.
„Musíš mít pár dní naprostý klid. Žádné sedání, vstávání, chození. Ani…“ naznačím milování.
Heike se usměje. „Půst mu jen prospěje,“ prohlásí ulehčeně.