Svázat vítr

Člověk je otrokem přírodních sil, a Země samotné. Bojí se deště, zimy, vedra, hurikánu, povodně, nedostatku zdrojů. Je snadné válčit, zabíjet, soupeřit o pár černých kapek, kus zeminy, prostor pro těžební věž. Je ještě snadnější zmáčknout červené tlačítko pod pohrůžkou výzkumu jaderné energie. A nejsnadnější je myslet si, že možnosti dávají svobodu. Naopak. Čím více možností, tím svázanější mysl. A nakonec nezůstanou žádné další možnosti.

Větrná elektrárna dávivě pohlcuje proud severního větru, krade jeho sílu, hbitost, živost. Přetavuje ji v čistou energii, navěky spoutanou, uzavřenou do měděných drátů.

Naoko past. V řetězech podzemní rozvodné sítě je však... svoboda nové volby.