Byl v pr...ve studni. Kolečko modré oblohy, které viděl vysoko nad sebou, moc velkou naději na samoosvobození se nedávalo. A jako naschvál se nemohl spojit ani s pomocníky. Teď už mu chybělo jenom psychicky se zhroutit a jeho věznitelé budou radostí bez sebe. Nezbývalo než čekat. Loki se posadil a položil hlavu na kolena. Ve chvílích, jako byla tato, se na povrch draly nepříjemné myšlenky. Pokusil se je zahnat tím, že se pokusil přeříkat si všechny své nepřátele. Ne, nebude se litovat. Musí se odtud dostat. Nejspíš bude muset využít ten kousek štěstí... Nebetyčné drzosti, která mu ještě zbyla.
Ze šuplíčku :)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit