Bratře můj

Delphine byla jen o dva roky mladší, u ní si Evangeline skutečně připadala jako sestra. Ale Beau, benjamínek Beau, kterého od Evangeline dělilo šest let, se vždycky pohyboval někde na hranici mezi bratrem a adoptovaným synem.
Když Beau ve svých patnácti letech v Nočním dravci lamentoval nad první nešťastnou láskou, Evangeline nevěděla, co si myslet.
„Nalej mi ještě,“ přisunul jí přes bar prázdnou sklenici.
„Neměl bys brzdit?“
„Chodí s Toljou. Teď není čas na brždění,“ prohlásil žalostně.
Evangeline se pousmála, nalila mu limonádu, okořeněnou polovinou malého panáka rumu. Beau už sice vypil tři, ale vypadal, že tu čtvrtou doopravdy potřebuje.