Seděly spolu na fialkové dece, rozložené na trávníku za Bradavickým hradem. Mezi nimi stál košík s jídlem a láhev s borůvkovým vínem. Luna měla navlněné vlasy, do kterých zapletla luční kvítí. Hermiona vypadala přesně tak, jako jindy. Až teď si začínala uvědomovat, že možná něco přehlédla.
"A pak najednou začaly pršet z nebe," řekla Luna. "Myslím, že jsem byla jediná, kdo si jich všiml."
Hermiona souhlasně pokývala.
"Jsi v pořádku?" zeptala se Luna a svou dlaň položila na hřbet Hermioniny ruky.
Ta zmateně zamrkala. Tohle bylo určitě rande.
Uplynula věčnost, než se usmála.
A hned poté se naklonila pro polibek.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit