Srazové ráno

Tak nějak automaticky otevřu oči.
Je ráno, slunce ťuká na okýnka, ale ostatní jsou ještě zachumlaní ve svých spacácích a zřejmě sladce spí.
Zjišťuju, že v nohou se mi přes noc usídlila jedna z koček. Tváří se velice uspaně a náramně spokojeně.
Nějak nemám pocit, že je vhodná chvíle vstávat.
V poličce si všimnu té knížky. Zpívání o rose.
Kolikrát už jsem jí listovala!
A stejně ji vytáhnu znovu a znovu začnu pomalu obracet list za listem, fascinovaně prohlížet fotky, a pak nechám myšlenky rozletět se všemi směry.
A nepřestanu Ti děkovat, že jsi zanechal nesmazatelný otisk v mém srdci.